Můj příběh

Říkejte mi “D.” jako Debil. Ano, začínám trošku z ostra. Můj příběh sdílím, protože jsem se stala obětí majetkového trestého činu a plně jsem prožila jeho dopady na můj život. Fáze, kterými jsem si prošla a procházím byla důvěra, šok, manipulace člověka od člověka, který vůči mně jednal podvodně, šok z události, hledání spravedlnosti, viktimizace, ztráta důvěry v systém, který by měl hájit moje práva. Až jsem došla sem. Na BONPRALINE.CZ, kde tvořím platformu zabývající se nejen majetkovými trestními činy. Je to téma, které je společností vnímané tak, že se vlastně nic nestalo, že jde jen o peníze, aniž by si kdokoli uvědomit. že tento druh kriminality je mnohdy horší než samotná smrt.

Peníze jsou totiž energií, kterou pokud Vám někdo vezme, může Vás skutečně připravit o život, i když ne nutně ve smyslu biologickém. Další věcí je, že je potřeba úmysl. A vzhledem k tomu, že podvodné jednání je typ činnosti, která se neustále vyvíjí a rovněž osoba, která takto jedná, si moc dobře uvědomuje siutaci a jedná tak, aby ji právo a spravedlnost nezastihla. Další věcí je, že na základě toho existuje i tenká hranice mezi trestněprávní a občanskoprávní rovinou.

Události, které tomu předcházely

Pro začátek musím říct, že jsem zrovna nebyla v dobré situaci. Zemřela mi mamka, naprosto se mi zhroutil život. Měla jsem úplnou rodinu, naši nebyli rozvedení. Táta si našel přítelkyni asi tři měsíce po úmrtí mojí mamky a znamenalo to pro mně v době smutku další destabilizaci všeho, na co jsem byla zvyklá. Krátce na to mi zemřel můj čtyřnohý přítel, který mne provázel životem celých šestnáct let. Ten rok, který jsem od smrti mámy prožívala v absolutní bolesti neschopná žít, mě držela nad vodou škola.

Zkoušky jsem ani nevím jak zvládla, ale můj život měl smysl. Krátce před koncí druhého ročníku mne napadl můj kamarád, tři rány do hlavy. Zbitá a ublížená jsem v šoku volala na policii, bohužel, jak jsem byla otřesená, vzpomněla jsem si pouze na číslo městské policie. Jsem ráda, že v tom šoku jsem nevytočila číslo hasičů :). Policie přijela a já popisovala situaci, šli jsme na místo činu, kde můj známý pro dům realizoval opravu oken ještě se svým kamarádem, který u všeho byl. Policie je vyslechla, prý si za to můžu sama. Viděli tam dva chlapy v naprosté pohodě a mě, zbitá, špinavá zmlácená holka. Vzali si občaky, viděli jednání toho mého pachatele. Říkala jsem jim, že chci podat trestní oznámení a oni na to, že bych musela jít do nemocnice a ať to nedělam. Byla jsem v naprostém šoku. Všichni se mně snažili přesvědčit, že se nic nestalo. Že se jen bránil. Aha, co je to za chlapa, že se musí bránit před padesátikilovou neozbrojenou holkou? Možná pro to, že jsem nebyla v bezvědomí, tak to nebylo tak vážné. Vlastně to vypadalo, jako by mi nevěřili, jako bych si celou situaci vymyslela. K lékaři jsem tedy nešla, šla jsem rovnou spát. Doteď nechápu, jak jsem to mohla nechat být, byť v kontextu, že mě i policejní orgán přesvědčoval, že že nic nestalo a vlastně že vyhledat lékařskou pomoc je vlastně zbytečné. V noci jsem začala zvracet. Měla jsem za to, že je to od nervů a z šoku. Ráno mi nebylo stále dobře. A já začala mít strach. Sebrala jsem se a šla vyhledat lékařskou pomoc.

Sestřička v ordinaci se ke mně chovala zvláštně, popisovala jsem situaci, značně v šoku, načež mi odvětila, že to není tak vážné, když jsem počkala do rána. Měla jsem pohmožděný krk, ruku, bolely mne prsty na rukou, měla nařízlou tvář, asi čtyři centimetry, hlava a já jsem si to pravděpodobně vymyslela. OK. Udělali mi CT, prý vše v pořádku. Následující měsíc jsem jen prospala, Bylo to v květnu a do konce semestru mi zbývalo několik zkoušek. Nebyla jsem schopná se vůbec učit. Přišlo mi, jako bych zapomněla i to, co jsem už uměla. Nebyla jsem schopná si zapamatovat větu. Ale zkoušky jsem nějakým zázrakem v červnu dodělala. Naštěstí jich bylo jen pět.

Pak přišla další věc, ten člověk, co mně napadl, navíc žil u nás v domě. Paradoxem bylo, že jsem ho znala asi deset let, chodili jsme s psiskama občas na procházky, dokonce jsem mu dohodila byt u nás v domě. A zachoval se takto, nevím, co jsem mu udělala, ale následující rok mě neustále šikanoval, zakazoval mi chodit k nám na zahrádku, později mně málem znovu napadl, když na zahradu jeho přítelkyně vypustila ježky, které našla v parku a ti měly další mláďata. Volala jsem na ochranu volně žijících živočichů a když mě pracovník požádal, abych je dala do krabice a umístila je u sebe v bytě do doby, než si pro ně někdo přijede, začal na mě řvát, že to nejsou moji ježci a že je tu chce mít. Opět jsem volala policii, ale mezitím odešel, tak jsem výjezd odvolala. To jsem asi neměla dělat, možná by ten následující rok byl více v klidu. Možná také ne. Kdo ví.

Z tohoto prostředí jsem odjela ke známému na Moravu. Další pecka. Můj pes byl v té době ani ne roční štěně, a můj známý měl malého psa Jack Russel, který první večer toho mého napadl. V rámci ochrany mého psa, když jsem ho odstrkovala od toho jeho, se mi najednou mihlo něco okolo mé nohy a já zakřičela bolestí. Najednou začala stříkat z mojí nohy krev všude. V životě jsem něco takového neviděla. Volala se záchranka. Pes mi prokousl nohu. Prý to byl můj pes, který to udělal. Ani jsem si v šoku nevšimla, že to nemohla být pravda. Moje roztomilé štěně nemělo ani kapku krve na hubě. Na rozdíl od velkého krvavého fleku a krvavé brady, kterou měl pes mého známého. Jela jsem záchrankou do nemocnice, kde mi krvácení zastavili, ránu zašili a já šla o berlích domů s tím, že mě pokousal můj pes. Ráno jsem se sbalila a odjela domů. Jenže doma jsem byla až o dva dny později. Proč? To už je další příbeh.

Jak se to stalo.

V meziobdobí od napadení a prokouslou nohou se vrátil můj kamarád s Thajska. Na jednom setkání s práteli, myslím, že to bylo začátkem června, nám ukazoval obchod, který si zařídil. Že je jeho majitelem a že je v rámci mezinárodní platformy, v rámci které ho také provozuje jeho přítelkyně, kterou poznal, vyznělo to, že právě v tom Thajsku. Přišlo mi to i logické. Z Thajska se známý vracel koncem dubna a díky jeho známosti začal podnikat i v oblasti obcodu, do té doby se zabýval primárně opravami a rekonstrukcemi v rámci stavebnictví jako OSVČ. Prý jeho přítelkyně podniká a svůj obchod, který ji slušně živí, provozuje už osm let. Na tom setkání s přáteli systém toho obchodu a obchod samotný ukazoval. Zaujalo mně některé zboží a říkala jsem si, že bych si něco objednala. Hledala jsem tam kabelku, ale nenašla nic, co by se mi líbilo.

Krátce na to, 12.června mi od známého přišla SMS, že mu v rámci jeho obchodu přišla objednávka a zda bych mu půjčila peníze. Dvacet pět tisíc. Ve zprávě to stavěl tak, že bych si tou půjčkou mohla vydělat, což ale nebyl můj záměr, ale kdo by odmítl nějaké koruny navíc, že. Měla jsem peníze a i on kdysi pomáhal mému známému s opravou mého pronajatého bytu, za práce od něj ale nedostal zaplaceno, tak jsem to vnímala jako možnost kompenzace, aniž by můj cíl byla nějaká výdělečná činnost. Můj obor byl jiný, v oblasti ekonomie a účetnictví.

Pak přišel s tím, že ještě potřebuje půjčit dalších stopadesát tisíc. O tom obchodě mluvil v superlativech, navíc, že ta jeho přítelkyně, kterou poznal, za ním má přijet, že má rodinu v Čechách. V tu dobu jsem si říkala, jaká je to náhoda, potkat se v Thajsku a potkat tam někoho s vazbou na Čechy.

O obchodu mluvil, že patří pod Amazon a Alibabu. Ale že už je to hodně peněz. Já mu na to řekla, že bych mu ty peníze půjčila, ale že o obchodě nic nevím, jen to, co říká, to zní dobře a vyjádřila jsem názor, že bych do toho šla. Podle toho, co říkal, optikou toho, že má prověřeno, že osoba, která také obchod provouzje, je jeho známá, se kterou se osobně setkal a se kterou je v osobním kontaktu, s rodinou v Čechách, mi nepřišlo nic podezřelé.

V době podvodů, které na internetu panují, není možné, aby podvodníka osoba znala přes fyzický kontakt. Řekla jsem mu, že je to na něm, ale že je to hodně peněz, že pokud se rozhodne, tak mi za ty peníze ručí. Stejně jako za předchozí. Měl mi je následně ihned vrátit. Chtěl, abych to také prověřila, ale současně na mně tlačil, že ty peníze musí odeslat, aby nedošlo k nějakým komplikacím. Nic jsem podezřelého nenašla, ani v regerencích. Tak jsem mu peníze jsem tedy poslala. Ještě jsem ho upozornila, pokud by něco nevyšlo, bude mi splácet třicet tisíc měcíčně. Byla to i taková ochorana, kdyby se mu něco nezdálo, aby si byl vědom závazků vůči mně. Měly se sepsat smlouvy ale ty stále oddaloval. Vím, jdem D., jak uvádím na začátku, ale jednalo se o osobu, se kterou jsem byla v delším kontaktu, navíc, kamarádi se za něj zaručili, že je to férový člověk, který nikdy nikomu nic nedlužil.

Pak ale přišel s tím, že potřebuje dalších 66 tisíc na vratnou kauci. Já už peníze poslat nechtěla, a on na to, že musíme, že mi dá přístupy do toho obcodu, abych viděla, v jakém je to stavu a abych měla nějakou záruku a přehled. A Že bych mu s obchodem mohla pomáhat, ve smyslu provozu toho obcodu, že na něj nemá tolik času. A řekl, že musí jít, a že se mi ozve. Pak mi psal, ať mu peníze pošlu. A zase další, že peníze se musí poslat. Tady jsem se na něj měla vykašlat, hodit mu to na hlavu. Říkal, že pokud ty peníze nepošle, přijde o ně. Jenže, byl to kamarád, nechtěla jsem mu působit problémy. A stále existuje institut ústních dohod a také bankovní výpisy a odchozí platby hovoří jasně, navíc, když je domluveno a i v odchozích platbách potvrzeno, že se jedná o bezúročnou půjčku s konkrétním datem splatnosti.

Pak mne začal instruovat, abych přidala zboží. Mam za to, že ekonomicky jsem se velmi dobře rozhodovala. Tím, že ujednání bylo jasné a on se za svůj obchod zaručil, nevěděla jsem, jak moc je to neférový člověk, který sleduje výhrdně své zájmy.

Potřebovala jsem vidět, na jaké zboží se zákaznící dívají. Přidala jsem tam takové zboží, ze kterého byly dobré provize. Nemělo smysl přidávat zboží, kde nákupní cena byla sto dolarů a provize tři dolary. Pokud by totiž lidé objednali třicet parfémů, byla by nákupní cena pro jeho obchod tři tisíce dolarů. Pokud by si někdo ale objednal třeba kabelku za tisíc dolarů, provize by byla větší, než součet všech provizí parfémy. S ohledem na to, že měly příjít peníze z objednávek do obcodu jsem tam dala takové zboží, na které jsme měli mít. Samozřejmě, pokud by bylo potřeba ještě poslat nějaké drobné, pokud by si to situace žádala, udělala bych to, přece jen jsem mu půjčkla skoro dvěstě deset tisíc, tisícovka už by mě nezabila.

Jemu se to nelíbilo, prý jsem tam přidala moc zboží a ať něco smažu. Dodnes nechápu, proč ho nesmazal on, pokud viděl, že je něco špatně, svůj obchod provozoval měsíc a já provoz měla na starosti jen několik dní. Ještě jsem mu říkala, že mám úraz, že situace se komplikuje. Jenže on nic nesmazal. Prostě to nechal být a přišla velká obdednávka. Možná to nechal být proto, aby v případě, pokud by něco nevyšlo, nebo bych peníze nechtěla poslat, původně půjčené peníze by odmít vrátit s tím, že já jsem mu v obchodě způsobila problémy a tím ztrátu, proto mi vracet nebude nic. Vsadím cokoli, že takto by to dopadlo. Ono to vypadá, že zatímco já sledovala a jednala v jeho zájmu, on už si připravoval aliby, pokud by něco nevyšlo. Byla to naprostá informační asymetrie. Já s dobrou vírou a on? Pochybuji, že tak jednal.

Jenže peníze z obchodu ještě nedorazili. Ačkoli měly. Žádal po mně další peníze, ty jsem mu zaslala v rámci naší dohody. Byli jsme dohodnutí tak, že mi za vše ručí a že pokud by se mu něco nezdálo, má povinnost zasáhnout. Tím, že peníze byly bezúročnou půčkou s konkrétními daty splatnosti, jsem věděla, že by nikdy nepřijal riziko, pokud by si nebyl jist, že se peníze vrátí. Jenže peníze v obchodu stále nebyly připsány. Do toho v případě jakýchkoli dotazů mi ukazoval tu svoji přítelkyni, že 27.června přijede a že s ní vyřídíme vše potřebné, že nám vysvětlí vše ohledně provozu obchodu. Veškeré moje peníze, které mu přišly na jeho účet, posílal na úhradu zboží a odesílal pokyny na odeslání.

Zatím se přesto jobchod jevil dobře, proto by pro mně bylo bezpečné po vrácení peněz a vyplacení odměn, abych se do obchodu zapojila s ním už ne jako pomocná síla, ale že bychom ho mohli provozovat napůl. Vzhledem k tomu, že jsem mu půjčila dost peněz, odměny z provizí jsme si měli rozdělit napůl. Bohužel, tuto dohodu o rozdělení odměn on později zneužil k tomu, že se jedná o rozdělení i rizik, aniž bychom to kdy ujednali. Bylo to logické, proč bych riskovala, že pokud něco nevyjde, já vyjdu se ztrátou a pokud bude vše v pořádku, on vyjde ze ziskem a nikdy ne se ztrátou.

K tomu jsem ho žádala o to, že sepíšeme společenskou smlouvu, ve které samozřejmě bude ujednáno vše podstatné. A také, aby v případě jakékoli události peníze z odměn byly vyplaceny oprávněnému dědici. Stále toto podepsáno nebylo, měla jsem čekat, a už jsem vyjadřovala obavy, že pokud by se něco stalo, nebudu mít přístupy ani práva k jakémukoli nakládání s finančními prostředky, které jsem mu půjčila. Za správu o provoz obchodu jsem po něm požadovala ujednání Dohod o provedení práce. Samozřejmě, nikdy k tomu nedošlo.

Koncem července navrhl, abych komunikovala se zákaznickým servisem já, protože jsem mu předtím řekla, že s tím končím, že chci svoje peníze zpátky, stále oddaloval podepsání dohod, dokonce se mnou ani mi nevypracoval Dohodu o provedení práce. Stále jsem měla čekat. Pak chtěl, abych si zařídila Binance účet.

Pane bože, tady mě to mělo trknout. Jenže já už se starala o obchod, sháněla finance, které on neměl možnost sehnat a požadoval, ať situaci dořeším. Požadoval, ať všechno řeším já, stále více a více se úkoly navršovaly, už jsem byla v kolotoči shánění peněz a řešení problémů. Extrémní stres, jeho neschopnost cokoli dořešit. Chtěla jsem z toho ven, ale kdykoli jsem odmítla poskytnout peníze, začal mě přemlouvat, stavovat se a mizet. Ono je těžké, nevnímat mne jako Debila, na druhou stranu, člověk soudí a jedná podle sebe. Opravdu mně nenapadlo a vlastně přes neustálou péči o jeho obcod jsem ani neměla čas vnímat, že je něco špatně, že to se mnou nemyslí dobře.

V srpnu řekl, že mu zmizely peníze z účtu, nakonec, že dostal exekuci na účet a poplatky spojené s převodem peněz, jak mě pověřil, abych ty peníze vybrala z obchodu a převedla je, jsem tedy raději uhradila já, jinak by hrozilo, že mu třeba ty peníze zase zmizí.

Dopadlo to tak, že na konci srpna zákaznický servis uvedl, že bude třeba hradit další poplatky. Jenže to neodpovídlo skutečnosti. Vždy jsem se snažila si zjišťovat potřebné informace, ale v tomto případě už argumenty jak mého známého tak zákaznického servisu na základě informací, které jsem měla k dispozici, nebyly pravdou. Okamžitě jsem známému volala, že je to podvod. A že musíme na policii. On, že to podvod není. Ale už tentokrát mě nepřesvědčil. On na policii nechtěl jít podat trestní oznámení. Navíc, že na to nemá čas. Ani nechtěl, abych ho podala já. V absolutním šoku jsem se sebrala a na policii šla. Podala jsem trestní oznámení na událost. A rozjelo se další peklo.

Popsala jsem při podání podstatné skutečnosti, ale bylo to vyhodnoceno tak, že já jsem na doporučení známého investovala do investiční platformy, že známý už nechtěl pokračovat po té, co jsem mu půjčila první peníze a že jsem si obchod přepsala na sebe, že on jen posílal nějaké částky a o dalších mých obchodech nevěděl.

Naprosto nebylo šetřeno jednání známého. Ani to, že vytvářel dojem, že peníze jsou půčkou, že jsem celou dobu jednala s tím ,že za peníze ručí. On sice přijímal peníze, ale je chudák obětí. To, že přijímal peníze, protože věděl, že pokud peníze nepošllu, vše mi bude muset vrátit, i když nevěděl kdy ani jak, vzhledem k jeho finančí situaci. Prý to není podvod, on se neobohatil ani mi nezpůsobil škodu.

A víte co je na tom nejlepší?

V průběhu vyšetřování jsem se dozvěděla, že žádná známá neexistuje. Že mu prostě někdo napsal na whatsapp a to je ten fyzický kontakt. I dkyž policii uvedl, že na Silvestra v opilosti potkal asiatku, která ho v květnu kontaktovala. Tohle všechno, vědět předem, vůbec bych mu nepůjčila ani korunu. To je dost podstatná záležitost.

Moje teorie

I kdyby z počátku věřil, že je obhcod legitimní, moc dobře si musel uvědomovat rizika, tím, že věděl, že ho osoba, která ho k obchodu přivedla, kontaktovala přes sociální sítě. Nikdy ne fyzicky, prostě mu napsala asijská dívka a já mu všechno zaplatila. Půjčky popírá, prý jsem do toho chtěla jít a on na obchod neměl čas. Na obchod neměl čas od doby, kdy už mi dlužil dost peněz.

Když už v tom bylo hodně peněz, těch 216 tisíc, od července najednou na obchod neměl čas, přesto, že později koncem srpna tvrdil, že pokud peníze nepošlu, o obchod přijde a nebude si moci založit nový. Mám za to, že jeho zapojení mně bylo účelné, jednak aby ze mne vylákal peníze, aby mi peníze nemusel vracet a jednak z toho důvodu, aby na mně přenesl odpovědnost. Protože jinak by nejedal tak, že v případě pochybností sám nesmazal zboží. Že si dělal zadní vrátka, aby mi žádné peníze vracet nemusel.

On vlastně vytvořil dojem, že by z toho byl budoucí obchodní vztah, využil moji pracovní sílu a vytvářel dojem a udržoval mně v tom, že mi za veškeré peníze ručí a že mi je vrátí, proč by jinak peníze přijímal, když věděl, že jsou to půčky do jeho obchodu na úhradu zboží. A samozřejmě věděl, že pokud bych peníze neposlala, o všechny peníze v obchodě se přijde. A už veděl, že mi je nemůže splatit dle dohody v minimální výši 30 tisíc.

Ale podle policie to podvod z jeho strany není. Prý je to moje vina. Já si za to můžu sama.

On je chudák obětí kyberzločinu. Ale co já? Já jsem jeho oběť. Ano, jistě, ale nepřišla bych ani o korunu nebýt jednání známého, o kterém jsem si myslela, že je můj blízký kamarád. Tohle nebyla neznámá osoba, to byla osoba podnikající, která se mi zaručila za to, že mi peníze budou vráceny. A teď samozřejmě tvrdí, že peníze tam nikdy posílat nechtěl a že jsem si vše způsobila svojí nenažraností.

Je divné i to, že on to, že to byl podvodný obchod, nezohledňuje jeho jednání a tvrdí, že si za vše můžu sama, že jsem si to celé způsobila já a on že se mi snaží pomoct. Defacto klade vinu mě za to, že obchod byl podvodný a jedná, jak se mu to hodí. Prý jsem přidala zboží a přišly objednávky. Zmanipulované objednávky podvodníky, zmanipulované připisování peněz za doručené objednávky.

A kdo za to všechno může? Jen já. On nic neudělal.

Závěr

Věříte mi, že bych ráda byla obětí klasického kyberpodvodu? Protože by mě to nestálo tolik peněz, možná ani korunu, protože jsem si včechno hlídala a vůči ostatním jednala velmi obezřetně. Zde v mém příběhu je problém ten, že se na mně podvodného jednání dopostila osoba blízká, ve kterou jsem měla důvěru v to, co tvrdí a že jen nejsem nástrojem pro ušetření jeho škody. Člověk, kterého znáte dlouhá léta. Proto mně to stálo tolik.

Vlastně mě to stálo všechno. Školu, rodinu, příležitosti. Naprosto mně to zlomilo. Bez budoucnosti, bez spravedlnosti, každý mi to klade za vinu. Ale jeho, jeho všichni litují. Přesto, že ho to v porovnání se mnou nestálo skoro nic. Dnes, po roce má normální život, staví si chatu, vesele investuje, netrpí nouzí. Je v naprosté pohodě. A ještě je vnímán jako nevinnen. Nazvala bych to paradox oběti.

Nerozumím tomu. On mi zatajil podstatné skutečnosti, uváděl mě v omyl, že moje peníze jsou kryté jeho odpovědností, velele ode mně přijímal peníze, i když věděl, že později půjčky popře, přesto, že bankovní výpisy hovoří jasně v duchu našeho ujednání. On věděl, že pokud nepošlu peníze, nebude moci již vložené vybrat. Hrál si na majitele obchodu, ale odpovědnost a riziko přehodil na mě. Nakupoval zboží a prý to není podvod. Prý nic neudělal.

Ano, po roce a půl je můj stav snad horší, než byl. Další chyba, co sjem udělala bylo, že jsem měla podat trestní oznámení rovnou na něj, jenže já v tu dobu nebyla schopná vyhodnotit jeho úmysly a jednání. ta zatracená důvěra, víra v to, že to by tenhle člověk vůči mně neudělal. On odmítl podat trestní oznámení, protože moc dobře věděl, že by pozornost směřovala na něj. A tak já po dvouměsíční péči o jeho obchod, pod neustálým tlakem a soustavném přenášení požadavků, které narůstaly jsem se ocitla v situaci, která je výhodná pro něj, ne pro mně. A policista? Ten se mi jen smál. A můj kamarád? Prý jsem stejná svině, vlastně ještě horší, než ti podvodníci. Ti dle něj měli alespoň charakter.