Dobře ti tak, jsi blbej, mě by se to nestalo

Tendence bagatelizovat utrpení obětí podvodů, například komentáři jako “dobře ti tak, jsi blbej,” je důsledkem několika psychologických a sociálních faktorů, které mohou ovlivnit, jak lidé vnímají podvody a jejich oběti. Tyto faktory zahrnují:

Radost z neštěstí jiných

Jedním z hlavních psychologických jevů, který se zde uplatňuje, je schadenfreude, což je pocit radosti z utrpení jiných. Lidé, kteří sami nemají mnoho peněz, mohou pociťovat jistou úlevu nebo potěšení, když jiní zažijí neštěstí, zejména pokud vnímají oběť jako “zasloužilou”. Tento jev může být spojen s pocity žárlivosti, zášti nebo pocitu morální nadřazenosti. Pokud někdo považuje oběť za příliš důvěřivou nebo “hloupou”, může mít pocit, že si to zasloužila, a to posiluje bagatelizaci jejího utrpení (Cohen & Sykes, 2019).

Projekce osobních nejistot

Lidé, kteří čelí osobním nebo finančním problémům, mohou tento druh hodnocení použít k obraně svých vlastních nejistot. Tím, že říkají, že oběti “zasloužily” svou smůlu, se mohou distancovat od pocitů nedostatečnosti. Tento obranný mechanismus, známý jako projekce, jim pomáhá cítit se lépe o své vlastní situaci tím, že přisuzují vinu oběti místo toho, aby čelili širším sociálním nebo ekonomickým problémům, které ovlivňují všechny (Keltner et al., 2006).

Sociální srovnání a dynamika in-group/out-group

Další faktor, který může hrát roli, je teorie sociálního srovnání, podle níž si lidé často hodnotí sami sebe v porovnání s ostatními. Pokud někdo čelí finančním potížím, může se cítit lépe, když vidí jiné v podobné nebo horší situaci, i když to přichází na úkor utrpení druhých. To je spojeno s dynamikou in-group/out-group, kdy lidé mají větší empatii k těm, které považují za součást své skupiny, a méně empatie k těm, kteří jsou považováni za “cizí” nebo patří do jiné sociální třídy (Tajfel & Turner, 1986).

Minimalizace závažnosti škod

Trivializováním dopadů podvodů, například tvrzením “dobře ti tak,” se lidé mohou vyhnout konfrontaci s nepříjemnou realitou, že podvod může postihnout kohokoli. Tento obranný mechanismus jim pomáhá vyhnout se obavám a strachu z vlastní zranitelnosti, pokud by se ocitli v podobné situaci. Pokud se škody na oběti podvodu zdají být menší, lidé nemusejí čelit skutečnosti, že taková situace může nastat i v jejich případě (Shaver, 1975).

Kultivace cynismu

V některých kulturách je běžná cynická orientace na lidskou přirozenost a finanční transakce. Lidé mohou vnímat ostatní jako “chamtivé” nebo “příliš důvěřivé” a cítit, že si zaslouží být podvedeni. V takových kulturách, kde je nízká důvěra v ostatní a důraz na osobní odpovědnost, mohou být oběti podvodů obviňovány za svou “naivitu”. Tímto způsobem se zlehčuje sociální narativ, který posiluje mistrust a důraz na osobní zodpovědnost, což vede k bagatelizaci utrpení obětí (Glick & Fiske, 2001).