Tendence k obhajobě pachatelů
Obviňování obětí podvodů místo pachatelů je komplexní jev, který souvisí s několika psychologickými, sociálními a kulturními faktory. Tento přístup může vycházet z různých zdrojů, které zohledňují lidskou tendenci k racionalizaci, kognitivním zkreslením, či sociálním normám. Zde jsou hlavní důvody, proč je obviňování obětí častější než obviňování pachatelů:
Kognitivní zkreslení a sebedůvěra
Lidé mají tendenci věřit v justiční přirozenost světa, což znamená, že mají tendenci vnímat svět jako spravedlivé místo, kde si lidé “zaslouží” to, co se jim stane. Tento jev je známý jako just-world bias. Podle tohoto přesvědčení si lidé myslí, že oběti podvodů si nějakým způsobem svou situaci “zasloužily” nebo že něco udělaly špatně, co vedlo k jejich oběti podvodu (Lerner, 1980). Tento mechanismus jim pomáhá vyhnout se tomu, že by se museli konfrontovat s pocitem zranitelnosti nebo nejistoty, že by mohli být podvedeni i oni.
Tendence k obhajobě pachatelů
Když lidé obviňují oběť, často to může být způsobeno tím, že je pro ně snazší zaměřit se na “slabost” oběti než čelit komplexnosti a nepochopení motivů pachatelů. Obviňování oběti se může jevit jako způsob, jak vyřešit konflikt ve vlastní mysli – například si mohou myslet, že oběť byla příliš důvěřivá nebo naivní (Cohen & Sykes, 2019). Tato tendence je často posilována kulturními normami, které kladou důraz na osobní zodpovědnost, což vede k tomu, že oběť je považována za odpovědnou za svou vlastní viktimizaci.
Kultivace skepticismu a nedůvěry
V některých společnostech je rozšířeno skeptické vnímání ostatních, kde lidé, kteří jsou považováni za “naivní” nebo “příliš důvěřiví”, jsou obviňováni za to, že dovolili, aby je někdo podvedl. Tento přístup může být ovlivněn vysokou mírou cynismu a nedůvěry k ostatním, což vede k tomu, že oběti jsou obviňovány z “naivity” nebo “neopatrnosti” (Glick & Fiske, 2001). Tento skepticismus vůči ostatním může zlehčovat vnímání samotného podvodu jako závažného trestného činu a místo toho se zaměřovat na to, že oběť nebyla dostatečně opatrná.
Sociální normy a stigma
V některých případech je oběť podvodu stigmatizována nejen za to, co se stalo, ale i za to, jak “pohoršení” nebo “hloupí” se mohou cítit. Společnost může mít tendenci vidět oběti podvodů jako “slabé” nebo “neschopné chránit sebe,” což zhoršuje jejich vnímání. To může vést k tomu, že oběti nejsou vnímány jako ti, kdo byli zraněni nebo oklamáni, ale jako ti, kteří selhali v ochraně svých vlastních zájmů (Lazarus & Folkman, 1984).
Snížení vnímání závažnosti podvodu
Bagatelizování podvodů může také znamenat, že lidé mají tendenci minimálně vnímat skutečnou závažnost činu. Mnozí si mohou myslet, že podvod není něco tak vážného, protože se týká “jen” finanční ztráty, nebo že oběť “měla” být opatrnější. Tato bagatelizace umožňuje lidem vnímat podvod jako méně traumatizující a ospravedlnit, proč pachatelé nečelí větší odpovědnosti (Schaller & Cialdini, 1990).
Racionalizace a vyhýbání se osobní zodpovědnosti
Obviňování oběti může být také způsobem, jak racionalizovat vlastní pocity bezmoci. Pokud oběť podvodu byla podvedena kvůli své naivitě, lidé si mohou myslet, že oni sami by nikdy neudělali takovou chybu. To je způsob, jak se lidé vyhnou pocitu, že by mohli být sami zranitelní, a místo toho se soustředí na oběť jako na toho, kdo udělal chybu (Shaver, 1975).
Obviňování obětí podvodů místo pachatelů je složitý proces, který zahrnuje kognitivní zkreslení, sociální normy, kulturní postoje a psychologické obranné mechanismy. Lidé se často uchylují k tomu, aby se soustředili na “slabost” oběti, protože je to pro ně emocionálně a psychologicky snazší než čelit skutečné komplexnosti a závažnosti trestného činu. To může mít negativní dopad na oběti podvodů, které se cítí izolované, stigmatizované a neschopné hledat pomoc.