Proč se projevují příznaky posttraumatické stresové poruchy?
Příznaky PTSD jsou výsledkem kombinace biologických změn, nezpracovaných vzpomínek a emocionálního stresu. Spouštěče v prostředí nebo osobním životě mohou aktivovat nebo zhoršit příznaky. Každý člověk reaguje na trauma jinak; závažnost a časový průběh příznaků se liší. Reakce na traumatickou událost závisí na kombinaci mnoha faktorů.
Posttraumatická stresová porucha (PTSD) nevzniká pouze u obětí násilí. Může se rozvinout v reakci na jakoukoli traumatickou událost, která byla pro člověka extrémně stresující, děsivá nebo mimo jeho schopnosti se s ní vyrovnat.
Reakce na trauma v mozku a těle
Narušená funkce amygdaly
Amygdala je část mozku, která reaguje na nebezpečí a spouští “boj, útěk nebo zamrznutí”. U lidí s PTSD bývá příliš aktivní, což vede k přehnaným reakcím na stres. Traumatická událost může “rozbít” fungování amygdaly tím, že naruší rovnováhu mezi částmi mozku, které spolupracují na zpracování emocí, stresu a vzpomínek. Amygdala v tomto procesu hraje zásadní roli, protože je zodpovědná za rychlou reakci na hrozbu, ale trauma může způsobit její nadměrnou aktivaci a změny ve fungování.
Oslabení prefrontální kůry
Tato část mozku zodpovídá za racionální myšlení a regulaci emocí. U PTSD může být její činnost snížená, což znamená, že člověk obtížněji zpracovává traumatické vzpomínky.
Prefrontální kůra je jakýsi “kontrolní centrum mozku”, které pomáhá hodnotit situaci racionálně: Rozhoduje, zda je něco skutečně nebezpečné, nebo ne. Pomáhá uklidnit amygdalu, když hrozba pominula. Spolupracuje s hippokampem na ukládání vzpomínek do správného kontextu, aby člověk chápal, že traumatická událost je minulost, a nikoli současná hrozba.
Nerovnováha v hippocampu
Hippocampus pomáhá ukládat vzpomínky a rozlišovat mezi minulostí a přítomností. Při posttraumatickém stresovém syndromu může dojít ke změnám v této oblasti, což způsobuje, že traumatické vzpomínky působí stále živě a aktuálně. nerovnováhu v hippocampu, což je část mozku klíčová pro paměť, učení a zpracování emocí. Tato nerovnováha vede k tomu, že vzpomínky na trauma jsou špatně uloženy a nejsou správně rozpoznávány jako události z minulosti. Hippokampus je také úzce spojen s amygdalou a prefrontální kůrou, takže jeho dysfunkce má vliv na celý proces regulace strachu a zpracování traumatických zážitků.
Biologická reakce na stres
Traumatická událost aktivuje stresovou odpověď, která zahrnuje uvolňování hormonů, jako je kortizol a adrenalin. U PTSD tato stresová odpověď zůstává dlouhodobě aktivní, což přetěžuje tělo a způsobuje přehnané reakce. Dlouhodobé vystavení extrémnímu stresu může změnit způsob, jakým nervové dráhy v mozku fungují. To vede k potížím s uklidněním a regulací emocí.
Psychologické faktory
Po traumatické události zůstávají vzpomínky často “nezpracované”. Mozek se snaží zpracovat, co se stalo, ale naráží na potíže, což vede k opakovanému prožívání těchto vzpomínek v podobě nočních můr, flashbacků nebo intenzivních emocí. Trauma může být tak bolestivé, že se člověk snaží vyhnout čemukoli, co by mohlo vzpomínky spustit. Toto vyhýbání však zabraňuje přirozenému zpracování traumatu a může prodlužovat příznaky.
Spouštěče příznaků PTSD
Po traumatické události mohou určité podněty připomínající trauma příznaky zhoršovat.Po traumatické události mohou určité podněty (tzv. spouštěče nebo triggery) připomínat původní trauma a způsobovat zhoršení příznaků PTSD. Tyto podněty mohou být velmi různorodé a často působí i tehdy, když nejsou zjevně spojeny s traumatem. Tyto spouštěče mohou být:
- Smyslové podněty: zvuk, vůně, místo nebo obraz podobný situaci během traumatu.
- Emoce nebo myšlenky: například pocit strachu, viny nebo zahanbení.
- Životní stresory: nové stresující události mohou reaktivovat staré vzpomínky a emoce spojené s původním traumatem.
Proč se příznaky mohou projevit později?
U PTSD není neobvyklé, že příznaky začnou až týdny, měsíce nebo dokonce roky po traumatu. Následné životní události mohou vyvolat příznaky PTSD, i když se původní trauma zdálo být zvládnuté. Někteří lidé zpočátku trauma “pohřbí” a vyhnou se jeho zpracování, což může vést k opožděné reakci. Například ztráta blízké osoby, zdravotní problémy nebo změna prostředí mohou spustit vzpomínky na trauma.