Role amygdaly v posttraumatickém stresovém syndromu
Amygdalu si můžeme představit jako alarm nebo bezpečnostní systém v mozkuAmygdala je malá, mandlovitá struktura v mozku, která hraje klíčovou roli při zpracování emocí, zejména strachu a hrozeb. U lidí s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) bývá amygdala nadměrně aktivní, což má za následek intenzivní reakce na podněty, které si mozek spojuje s hrozbou, i když v reálné situaci již nebezpečí nehrozí.
Představme si, že poplašný systém je rozbitý a reaguje na každý malý zvuk – třeba na sousedovo koťátko, které přeběhne po trávníku, nebo na vítr, co bouchnul okenici. Amygdala u lidí s posttraumatickým stresovým syndromem funguje právě takt, že vnímá i neškodné podněty jako nebezpečí, například zvuk, vůni, nebo situaci, která jen vzdáleně připomíná trauma a spustí stejnou intenzivní reakci, jakou by spustila při skutečném nebezpečí, i když je situace bezpečná.
Role amygdaly v PTSD
Amygdala je vlastně takový poplašný systém v domě. Je to malý, ale výkonný detektor, který je navržen tak, aby rozpoznal hrozby a okamžitě spustil poplach.Když amygdala zaznamená něco podezřelého (např. hlasitý zvuk, agresivní výraz tváře nebo náhlé pohyby), “zazvoní poplach”. Ten spustí tělesnou reakci, která připraví tělo na boj, útěk nebo znehybnění.
Detekce hrozby:
Amygdala slouží jako “poplašný systém” mozku. Když rozpozná potenciální nebezpečí, okamžitě aktivuje stresovou reakci, aniž by se nejdřív konzultovala s vědomým rozumem (zprostředkovaným prefrontální kůrou).U PTSD je tato detekce “přecitlivělá”, což znamená, že amygdala vnímá neškodné podněty jako ohrožující.
Boj, útěk nebo zamrznutí:
Aktivace amygdaly spustí stresovou reakci v těle, která zahrnuje zvýšení srdeční frekvence, uvolnění adrenalinu a kortizolu (stresové hormony) a přípravu na boj, útěk nebo znehybnění. Lidé s PTSD často zažívají tento mechanismus neadekvátně, což vede k přehnaným reakcím na běžné situace.
Opakující se vzpomínky:
Amygdala je také zapojená do ukládání emocionálních vzpomínek. Při PTSD je propojení mezi amygdalou a hippocampem (částí mozku zodpovědnou za kontextualizaci vzpomínek) narušené. To znamená, že traumatické vzpomínky nejsou “správně uložené” a mohou se vracet ve formě flashbacků či nočních můr.
Proč je amygdala příliš aktivní u PTSD?
Traumatická událost
Intenzivní stres spojený s traumatem může přetížit systém regulace stresu, což způsobí, že amygdala zůstává “v pohotovosti” dlouho po skončení nebezpečí.
Snížená kontrola prefrontální kůrou:
Prefrontální kůra, která pomáhá “tlumit” přehnané reakce amygdaly, je u PTSD méně aktivní.To znamená, že člověk má obtíže racionálně posoudit, že situace již není nebezpečná.
Poruchy spánku
Nedostatek spánku, běžný u PTSD, dále zvyšuje aktivitu amygdaly a zhoršuje schopnost mozku zvládat stres.
Důsledky zvýšené aktivity amygdaly
Přehnané reakce na spouštěče
Zvuky, obrazy nebo jiné podněty připomínající trauma mohou vyvolat intenzivní strach, úzkost nebo paniku.
Chronický stres
Trvalá aktivita stresových hormonů (např. kortizolu) může vést k fyzickému vyčerpání, oslabení imunitního systému nebo rozvoji dalších zdravotních problémů.
Problémy se soustředěním
Přetížený mozek má potíže s koncentrací a regulací emocí.
Léčba a regulace aktivity amygdaly
Psychoterapie:
- Expozice traumatu: Bezpečné a kontrolované zpracování traumatických vzpomínek pomáhá “přepsat” reakce amygdaly.
- Kognitivně-behaviorální terapie (KBT): Posiluje funkci prefrontální kůry a pomáhá zvládat iracionální obavy.
Relaxační techniky:
- Meditace, mindfulness a dechová cvičení mohou pomoci snížit přehnanou aktivitu amygdaly.
Medikace:
- Antidepresiva (např. SSRI) mohou stabilizovat náladu a snížit přehnané reakce na stres.
Fyzická aktivita:
- Pravidelné cvičení podporuje neuroplasticitu mozku a pomáhá zmírňovat přehnané stresové reakce.