Reakce na trauma v mozku a těle: Příklad účastníka autonehody

Po prožití traumatické události, například účasti na autonehodě, prochází tělo a mozek významnými změnami, které jsou reakcí na stres.

V případě Sarah vedlo traumatické zážitky k řetězci změn v jejím mozku a těle, které ovlivnily její emocionální regulaci, paměť a fyzické zdraví. Tyto změny, zejména pokud nejsou správně řešeny, mohou vést k dlouhodobým příznakům PTSD. Včasný zásah, včetně terapie, podpory a někdy i medikace, může pomoci mozku a tělu se zotavit z traumatu a obnovit pocit bezpečí a normálnosti.

1. Počáteční šok a okamžitá reakce mozku

Okamžitě po autonehodě cítí Sarah obrovský strach. Srdce jí buší a svaly se napínají. To je přirozená reakce těla na stres, známá jako “boj, útěk nebo zamrznutí”, která je vyvolaná amygdalou v mozku, která je zodpovědná za zpracování strachu a rozpoznávání nebezpečí. Amygdala posílá signály, které připravují tělo na reakci – například zvyšuje srdeční tep a dechovou frekvenci, aby dodala více kyslíku do svalů pro případ potřeby.

Současně hypotalamus a podvěsek mozkový uvolňují stresové hormony, jako je kortizol a adrenalin, které pomáhají tělu rychle reagovat. Tento zvýšený stav pohotovosti je pro tělo krátkodobě prospěšný, protože pomáhá Sarah uniknout nebezpečí, ale pokud tato reakce přetrvává, může být škodlivá.

2. Hippokampus a zpracování vzpomínek

Hodiny a dny po nehodě Sarah cítí zmatení a má potíže si pamatovat detaily, co se stalo. Hippokampus, který je zodpovědný za ukládání a organizaci vzpomínek, nemusí správně fungovat kvůli vysoké hladině stresových hormonů. Trauma může přetížit hippocampus, což ztěžuje normální zpracování vzpomínek. Výsledkem může být, že Sarah má roztříštěné nebo neúplné vzpomínky na událost, nebo má pocit, že traumatický zážitek se stále znovu a znovu přehrává v její mysli.

Hippokampus je také zodpovědný za rozlišování mezi minulým a současným nebezpečím. Kvůli stresu může mozek Sarah mít potíže rozpoznat, že nebezpečí už pominulo, což vede k přetrvávajícím pocitům strachu a paniky, dlouho po události.

3. Hyperarousal a regulace emocí

Několik týdnů po nehodě Sarah začíná zažívat zvýšenou úzkost, kdykoli se opět dostane do auta. Pokaždé, když uslyší nějaký hlasitý zvuk, její srdce začne opět bušit, i když není žádné bezprostřední nebezpečí. To je důsledek amygdaly, která stále zůstává v režimu vysoké pohotovosti, neustále vnímá nebezpečí, i když již není přítomné. Nervový systém jejího těla je stále v tomto zvýšeném stavu, což se nazývá hyperarousal. To způsobuje, že je snadno vylekaná, má problémy se spánkem a je podrážděná.

Současně její prefrontální kortex, což je část mozku zodpovědná za racionální myšlení a regulaci emocí, se stává méně efektivní. Když je prefrontální kortex narušený, je těžší pro Sarah kontrolovat své emocionální reakce na stres. Například může přehnaně reagovat na drobné podněty, jako je hlasité troubení, protože její mozek je vnímá jako nebezpečí.

4. Fyzická reakce těla

Sarah se stále cítí napjatá a všímá si častých bolestí hlavy, svalových bolestí a zažívacích problémů. To je způsobeno tím, že fyzická reakce těla na stres byla aktivována a prodloužena. Chronický stres vede k napětí ve svalech, zvýšené zánětlivosti a problémům s trávením, protože tělo zůstává ve stavu “boj nebo útěk”. V případě Sarah je její tělo “uvězněno” v tomto cyklu, kdy je stále v pohotovosti a vnímá nebezpečí, i když už není žádné přítomné.

5. Dlouhodobý dopad: Příznaky PTSD

Pokud symptomy přetrvávají několik měsíců a Sarah má potíže s běžným fungováním v životě, může být diagnostikována s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). Její mozek stále reaguje tak, jako by trauma probíhalo v přítomném okamžiku, místo aby bylo vnímáno jako událost minulosti. Sarah může zažívat:

• Flashbacky, kdy má pocit, že se znovu nachází v nehodě.
• Noční můry o nehodě.
• Vyhýbavé chování, jako je odmítání řízení nebo vyhýbání se rušným ulicím.
• Emocionální otupělost, kdy se distancuje od ostatních lidí nebo má potíže prožívat radost.