Pocity odcizení, viny, hanby a jejich dopady na psychiku po traumatických událostech
Traumatické zážitky mají široký a hluboký dopad na psychiku jednotlivce, což se často projevuje různými emocionálními, kognitivními a behaviorálními symptomy. Mezi nejčastější následky po traumatické události patří pocity odcizení, viny nebo hanby, ztráta zájmu o činnosti, které dříve přinášely radost, a problémy se soustředěním nebo pamětí. Tyto symptomy mohou být součástí posttraumatické stresové poruchy (PTSD) nebo jiných psychických onemocnění, a jejich přítomnost značně ovlivňuje kvalitu života a schopnost jednotlivce fungovat v každodenním životě. V následujícím textu se zaměříme na tyto symptomy, jejich neuropsychologické příčiny a vliv na celkové zdraví oběti.
Pocity odcizení, viny a hanby
Po traumatické události může člověk prožívat pocity odcizení – jak od ostatních lidí, tak i od sebe samého. Tento pocit může být důsledkem změn, které trauma přináší do vnímání vlastního těla, identity nebo schopnosti fungovat v sociálních vztazích. Odcizení může vést k tomu, že se člověk cítí jako „cizinec“ ve svém vlastním životě, což se může projevovat ztrátou zájmu o komunikaci s ostatními, uzavíráním se nebo izolací. Tento jev je častý u lidí, kteří zažili intenzivní stresující zážitky, jako je například sexuální násilí, válečné konflikty nebo ztráta blízké osoby.
Vedle odcizení mohou být přítomné pocity viny a hanby, které jsou často vysoce negativními emocemi, jež zhoršují psychický stav oběti. Vina se může objevit, pokud oběť cítí, že mohla udělat něco jinak, aby se traumatické události vyhnula, nebo pokud věří, že nějakým způsobem přispěla k tomu, co se stalo. Tento pocit je často přítomen u obětí násilí nebo katastrof, kdy oběť cítí, že neudělala dost na to, aby se ochránila. Hanba může mít podobně destruktivní účinky, kdy oběť cítí, že trauma nějakým způsobem „pošpinilo“ její osobní hodnotu nebo že je „neúplná“ v důsledku prožité události.
Tyto pocity viny a hanby mají zásadní vliv na sebevědomí oběti a mohou vést k sebeobviňování, depresím nebo úzkostem. Osoby trpící těmito emocemi často vnímají sebe jako „nezasloužilé“ nebo „nehodné“ pomoci, což může vést k tomu, že se izolují od ostatních a odmítají podporu.
Ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity
Dalším významným symptomem, který se může objevit po traumatické události, je ztráta zájmu o aktivity, které předtím oběti přinášely radost nebo uspokojení. Tento jev je typickým projevem anhedonie, což je stav, kdy jedinec ztrácí schopnost prožívat potěšení z věcí, které dříve byly zdrojem radosti, jako je například setkání s přáteli, záliby nebo pracovní aktivity.
Ztráta zájmu může být důsledkem narušené schopnosti regulovat emoce a pociťování nadměrné úzkosti, strachu nebo stresu. Trauma může také zasahovat do neurochemické rovnováhy v mozku, což ovlivňuje kognitivní i emocionální procesy. Například nízké hladiny serotoninu a dopaminu, které jsou neurotransmitery spojené s pocity štěstí a uspokojení, mohou být přítomné u lidí, kteří trpí PTSD, což vede k celkovému snížení motivace a zájmu o dřívější činnosti.
Tento symptom ztráty zájmu má vážné důsledky pro každodenní fungování jednotlivce, protože může znamenat i ztrátu schopnosti se radovat z životních drobností, což následně přispívá k prohlubování depresivních stavů a sociální izolace. Oběť může mít pocit, že už není schopna dělat nic, co by ji potěšilo, což zvyšuje celkový pocit ztráty kontroly nad vlastním životem.
Potíže se soustředěním a pamětí
Jedním z častých a často neviditelných symptomů PTSD a dalších psychických poruch po traumatu jsou problémy se soustředěním a pamětí. Tyto kognitivní problémy mohou mít zásadní vliv na každodenní život oběti, protože narušují její schopnost plnit běžné úkoly, pracovat nebo se soustředit na konverzace.
Tyto problémy jsou způsobeny neurobiologickými změnami, které trauma vyvolává v mozku. Vzpomínky na trauma a úzkost mohou ovlivnit prefrontální kůru, oblast mozku zodpovědnou za rozhodování, plánování a kognitivní kontrolu. Když je tato oblast oslabena, schopnost soustředit se, udržovat pozornost nebo si pamatovat informace se zhoršuje. Současně trauma může také negativně ovlivnit hippocampus, což je oblast mozku, která je klíčová pro tvorbu a uchovávání nových vzpomínek.
Tento symptom může vést k dalším problémům v osobním i profesním životě. Ztráta schopnosti se soustředit a problémy s pamětí mohou oběti traumatických zážitků vést k frustraci a pocitu neschopnosti, což může následně zhoršit celkový psychický stav a vést k výše zmíněným pocitům viny, hanby a odcizení.
Pocity odcizení, viny, hanby, ztráta zájmu o činnosti a potíže se soustředěním nebo pamětí jsou běžnými, ale vážnými symptomy, které mohou nastat po traumatické události. Tyto příznaky mají hluboký dopad na každodenní fungování jednotlivce a jeho schopnost žít plnohodnotný život. Psychologické i neurobiologické mechanismy, které jsou za těmito symptomy odpovědné, jsou složité a vyžadují komplexní přístup v léčbě. Kvalitní terapie, která zahrnuje jak psychologickou podporu, tak případně farmakologickou léčbu, je nezbytná pro obnovu duševního zdraví obětí traumatu. Je důležité, aby oběti byly podporovány v procesu zpracování těchto bolestivých emocí a měly přístup k prostředkům, které jim pomohou opět nalézt radost v živote a schopnost se soustředit a fungovat ve společnosti.