Trauma z podvodu a lékařské pomoci

Nikdy jsem si nemyslela, že bych se někdy dostala do situace, kdy budu ztrácet veškerou důvěru v lidi, v systémy, které bych měla moci považovat za bezpečné. Všechno začalo podvodem. Ztratila jsem obrovské množství peněz, které pro mě znamenaly hodně. Bylo to nejen o penězích, ale i o důvěře, kterou jsem vkládala do lidí a institucí. Tento podvod zanechal hlubokou jizvu v mém životě. Věřila jsem, že už nemůžu prožít nic horšího. Ale mýlila jsem se.

Zatímco jsem se snažila vyrovnat s tím, co mi život vzal, vzpomněla jsem si na něco, co jsem potlačovala celé roky. Když jsem byla mladší, procházela jsem vážnými zdravotními problémy. Dny a týdny, kdy jsem ležela v nemocnici, byly naplněny nesnesitelnými bolestmi. Nejhorší ale bylo to, jak se ke mně chovali lékaři. Tvrdili, že si to vymýšlím. Moje utrpení bylo ignorováno, bagatelizováno. Až když jsem málem zemřela, konečně zjistili, co se se mnou děje. Ale bylo to příliš pozdě. Mé tělo bylo vyčerpané, moje duše zraněná.

Tato zkušenost se stala mým nezhojeným traumatem, které mě pronásledovalo. Zůstala jsem v pasti svých vlastních vzpomínek. Jakmile jsem měla vyhledat lékařskou pomoc, napadla mě ta děsivá představa z minulosti. Měla jsem strach, že znovu budu označena za hysterickou nebo nepochopenou. Nemohla jsem to riskovat. I když jsem věděla, že pomoc je důležitá, mé vlastní trauma z lékařské péče mě stále drželo zpět.

Můj svět se pomalu uzavíral. Podvod, bolest z minulosti, zrada. Vše se propojovalo. Zatímco jsem se snažila překonat svou vnitřní krizi, hledala jsem cesty, jak to změnit. Jak si vzít zpět svou důstojnost a sílu. A tak jsem se rozhodla začít pracovat na sobě a zároveň se věnovat něčemu, co by mohlo pomoci nejen mně, ale i těm, kteří procházejí podobnými utrpeními. Začala jsem projekt, který se zaměřuje na posttraumatické stresové poruchy a pomoc obětem trestných činů.

V rámci tohoto projektu se zabývám nejen právními otázkami a zajištěním odškodnění obětem trestných činů, ale také zvýšením povědomí o PTSD a jeho reálných dopadech na každodenní život lidí. Během své cesty jsem pochopila, že zranění nejsou vždy viditelná. Lidé, kteří prožívají trauma, nemají vždy fyzické rány, ale jejich duše je často zraněná mnohem víc než tělo. A přesto je společnost často nedokáže vidět. Podlehneme falešné představě, že pouze viditelné zranění má váhu. Že pokud se nezjeví krvavé rány nebo modřiny, trauma není „skutečné“.

Je důležité si uvědomit, že každý prožitek, který nám zanechá jizvu na duši, je skutečný a zaslouží si naši pozornost a pomoc. To je smysl mého projektu. Chci ukázat, že bez ohledu na to, zda jde o podvod, útok, nebo jiný trestný čin, trauma, které oběť prožívá, má stejně vážný dopad. Nezáleží na tom, zda jsou zranění fyzická, či nikoliv – bolesti, které člověk prožívá uvnitř, jsou skutečné a zaslouží si stejně takovou péči jako jakákoli jiná zranění.

Mé zkušenosti, moje rozhodnutí jít touto cestou, mi ukázaly, že nikdy není pozdě na změnu. A že síla, kterou získáme tím, že se rozhodneme vzít zodpovědnost za svou vlastní uzdravení, je jedním z nejsilnějších nástrojů, jak ovlivnit i svět kolem nás. Projekt, který realizuji, je pro mě osobním krokem k uzdravení, ale zároveň i pomocí pro ty, kteří se potýkají s podobnými problémy. Můj cíl je ukázat, že trauma nemá stanovené hranice, že je to univerzální téma, které se týká nás všech – ať už zranění jsou viditelná nebo ne.

A proto si myslím, že je nezbytné rozšířit povědomí o PTSD a přijmout, že každý trestný čin, každá forma zneužívání nebo zrady, může mít dlouhodobý psychologický dopad. To, co se nám stalo, nás formuje, ale nemusí nás to definovat navždy. Věřím, že každý, kdo se potýká s traumaty, si zaslouží šanci na uzdravení. A já se budu snažit být součástí této změny.

Potřebuji léčbu, ale díky tomu, co jsem prožila, neni možné ji realizovat

V jistém smyslu lze říci, že se snažím být terapeutem sama sobě, protože se věnuji práci na svém uzdravení a zlepšení duševního zdraví prostředinctvím naplnění procesu spravedlnosti, který mi ale současně ztěžuje cestu a léčbu a taktéž prostřednictvím projektu BONPRALINE. org, eu, cz.

Vím, že terapie je proces, který zahrnuje jak profesní pomoc, tak i osobní iniciativu. Mnozí lidé, kteří čelí traumatům, začnou hledat způsoby, jak se vyrovnat s tím, co prožili, a pokud se cítí neschopní nebo nemohou vyhledat odbornou pomoc, mohou se začít sami léčit, například pomocí různých technik, sebereflexe, psaní, nebo studia témat, která jim pomohou.

Nicméně, je důležité si uvědomit, že i když můžu dělat pokroky, není nutně ideální spoléhat se pouze na sebe, zejména pokud jde o hluboká traumata. Terapeutická pomoc od kvalifikovaného odborníka (psychoterapeuta, psychiatra nebo jiného specialisty) může být zásadní pro efektivní a zdravý proces uzdravení. Odborník může nabídnout profesionální nástroje a techniky, které jsou cílenější a mohou být bezpečné při práci s traumatem.

Realizuju projekt, který vizí, že pomůže ostatním pomůže mně tím, že mám smysl života, o který jsem podvodným jednáním přišla. Tento proces mi může poskytnout smysl, motivaci a podporu, kterou potřebujeu, a to je velmi důležitý krok na cestě k uzdravení.