Rok a půl
Jako by se celý svět zhroutil během jednoho okamžiku. Kamarád, kterému jsem důvěřovala, a kterému jsem chtěla pomoc vybudovat lepší budoucnost mě svým lživým jednáním podvedl. Nemůžu to nazvat jinak. Svým nepochopitelným jednáním mi tak vzal všechno, co jsem měla – úspory, jistotu a nakonec i klid. Ten jeho podik mě uvrhl do dluhů. Měla a mám pocity, jako by si na mně ukazovali prstem. Všichni, kdo ví, co se stalo, nedehonestují pachatele, ale dávají to za vinu mě, aniž by věděli, jak moc velkému tlaku a nátlaku jsem čelila. Je těžké popsat, že jsou chvíle, ve kterých prostě nejde reagovat jinak, pokud jsme v životě sami a čelíme podvodnému jednáníl.
Moje sny o budoucnosti – škola, cíle, vztahy – všechno zmizelo. Připadá mi, jako by vše, na čem jsem kdy pracovala, se rozpadlo na prach. Každé ráno už rok a půl probouzím s pocitem nevolnosti, jako by se tělo bránilo té hrozné realitě. Strach mě sžírál. Strach, že se nikdy nic nezmění, že bude navždy vězet v tomto bezvýchodném stavu.
Nedokážu přesně popsat, co cítím, ale celý rok jako by mi shořela mysl i srdce. Byla to směs hrůzy, prázdnoty a zoufalství. Pocit, že se život vymkl z rukou a že to nezvládnu. Každý den byl boj. Najednou se postupem času v zrcadle začala objevovat cizí osoba. Někoho, koho jsem nepoznávala. Nebyla to ta veselá holka, která se snažila dostudovat, pracovat na sobě, podnikat v účetnictví.
Rok jsem prospala. Našla jsem si práci, naštěstí v oboru, neposlechla jsem rady, že si musím najít jakoukoli práci, abych byla schopná zaplatit nájem. Věděla jsem, že práce na pokladně už by byl konec. Opět bych zahodila všechno, vědomosti a dopady na mně byly mnohem horší, vlastně by to bylo život ohrožující rozhodnutí.
Nedokážu pochopit, jak je možné, že dopady na můj život jsou takové, jaké jsou. Přesto, že jsem náročnou práci zvládla, veškerý volný čas jsem prospala. Rok a půl jsem prospala. Ráno jsem se budila ve čtyři ráno a tři hodiny mi trvalo rozdýchat realitu. Hrůza hrůzoucí, horší než peklo. Rok a půl izolace připomínající výkon trestu. Nevidím rozdíl mezi odsouzenou osobou v rámci světského právního systému a mnou, osoboou, jako by byla odsouzena samotným Bohem.
Prý když nejde o peníze, nejde o život, prý, co nadělám, kolika lidem se to stalo. Kolik lidí bylo okradeno, podvedeno. A možná mnohem více. Ale to nejhorší, ty nejhorší dopady a možná i stavy vznikaly z toho důvodu, že ten člověk, o kterém jsem si myslela, že je kamarád, se mě soustavně snažil přesvědčovat, naprosto neoprávněně, že vše je moje chyba. Byla to neskutečná rok a půl trvající manipulace, kdy používal všechny nástroje, jakékoli dohody a ujednání otočil proti mně. Jako by si nepamatoval fakta a sám sebe snažil přesvědčit, že on je nevinný, že špatně nejednal.
Využil mě i v rámci vyšetřování. Nešel na policii, prostě už, když se mu nepovedlo přesvědčit mě, abych to nechala být, vpasoval se do role poškozeného. Policie jako by měla tunelové vidění, přijala variantu naprosto odporující faktům, podstatné skutečnosti ji nezajímali, prošetřovala si svou verzi událostí. Vyšetřování trvalo rok a půl a vlastně bylo naprosto zpackané. Moje chyba byla, že jsem nepodala trestní oznámení na kamaráda, ale na událost.
Nelze žít s tím, že světské právo se nesnaží napravit spravedlnost
Rozhodla jsem se nedávno podat trestní oznámení na tu lidskou zrůdu. Přišla jsem na policejní stanici, abych sdělila podstatné skutečnosti, které by vedly k řádnému šetření. A ten polisicta se mi vysmál, celou dobu se vysmíval a ve výsledku obhajoval podvodné jednání. Možná nepochopil podstatné skutečnosti, ale je zajímavé, že se mě ještě snažil zastrašovat. Já tomu opravdu nerozumím, jak je tohle možné. Možná proto svět vypadá tak, jak vypadá. Podvodníci vyhrávají a mají dobrý život a oběti platí.
Návštěva policie mě naprosto zničila
Je tu 14 dní, kdy jsem se pokusila podat trestní oznámení a od té doby, díky přístupu policie jsem se naprosto zhroutila. Jako by celá ta práce na sobě byla zase pryč. Nebyla jsem schopná fungovat, pracovat, už dlouho jsem nebrečela, ono plakat bolestí rok a půl bylo dost vysilující. A začalo to znovu.